Blokování odvolacího řízení a lex Schwarzenberg

Již 8. října 1945 československý ministr zahraničí Jan Masaryk dosvědčil příkladné vlastenectví Adolfa Schwarzenberga:

„Národnostně se choval výborně, hlásil se ihned, odboj podporoval a mohu jeho činnost a postoj jen pochválit. Byl a je vášnivým antinacistou.“

Masaryk znal Adolfa Schwarzenberga osobně a několikrát se s ním během války setkal v New Yorku. Zemský národní výbor v Praze jakožto oprávněný vyšetřující orgán oznámil ve svém prohlášení z 5. března 1946, že Adolfu Schwarzenbergovi uděluje zálohu 100 000 Kč (která byla na jeho účet zaplacena) a že nebyl ve smyslu dekretu č. 12/1945 Sb. německé národnosti a bojoval za svobodu a územní celistvost Československé republiky. Obdobně Karel Hudec, československý generální konzul v New Yorku, na dotaz Zemského národního výboru prostřednictvím ministerstva zahraničních věcí oznamoval v dopise ze dne 15. dubna 1946, že byl se Schwarzenbergem ve Spojených státech v kontaktu a může dosvědčit, že se Schwarzenberg vždy choval jako Čechoslovák a účastnil se aktivně života v americké společnosti, kde důrazně vyjadřoval své odmítnutí nacistického Německa. Přesto konfiskace zůstala v platnosti, zatímco majetek Adolfa Schwarzenberga v Rakousku – ačkoli to tehdy byla sovětská zóna – a rovněž i v Německu mu byl vrácen.

Jelikož obvinění Adolfa Schwarzenberga z důvodu jeho „německé národnosti“ či „kolaborantství“ bylo evidentně neopodstatněné, byl vydán zákon č. 143/1947, tzv. lex Schwarzenberg, aby majetek, který již byl konfiskován, zůstal ve vlastnictví státu. Je důležité si uvědomit, že odvolání Adolfa Schwarzenberga proti konfiskaci dle dekretů bylo v té době podáno, ale nikdy nedošlo k rozhodnutí. Místo toho byl jeho obchodní majetek jednoduše převeden do vlastnictví (tehdy ještě neexistující) nově ustaveného právního postavení Českého státu na základě lex Schwarzenberg a jeho nepodnikatelská aktiva byla zpronevěřena totalitním režimem v roce 1948.

Zákon postihující hlubockou větev rodu Schwarzenbergů je, jak bylo dokázáno výše, jasně protiústavní. Nikdy neměl vstoupit v platnost, neměl být použit a všechny vyvlastňovací akty provedené podle něj nebo prostřednictvím jeho zneužití jsou od počátku protizákonné či neplatné. Navíc k vydání zákona vedly Národní shromáždění prokazatelně absurdní důvody. Následuje citace z důvodové zprávy k vydání zákona lex Schwarzenberg z 22. února 1947. Hlavním iniciátorem byl sociálnědemokratický poslanec Blažej Vilím:

„Převodu podrobený majetek jihočeských Schwarzenbergů představuje svojí rozlohou tak ohromný komplex nemovitostí, že se všeobecně pociťuje potřeba vyřešiti vlastnické poměry k této majetkové podstatě způsobem, který by odpovídal novému duchu hospodářské a sociální struktury Československé republiky. Nelze proto připustiti, aby vlastnictví tak nesmírného nemovitého majetku zůstalo i nadále soustředěno v rukách jednotlivce, a to tím spíše, že postup správy tohoto panství v minulosti není právě nejlepší zárukou, že by majetek byl v budoucnosti veden výlučně a jednoznačně v duchu českém, když ani v osobách vlastníků není beze všech pochyb prokázána naprostá a ryzí česká jejich národnost…“

Poslední uvedená zásadní informace je v jasném rozporu s prohlášením ministra zahraničí Jana Masaryka z 8. srpna 1945 a nálezem Národního výboru v Praze 16 měsíců před 5. březnem 1946 vyplývajícím z nejrozsáhlejšího vyšetřování jednotlivé osoby v poválečné době.