Válka Schwarzenbergů
30.5.2011 Týden
Kauza
Vladimír Ševela
Nacisté ukradli, Česko nevrací
Je to nejbohatší šlechtický rod v Česku a jeden z nejmohovitějších ve střední Evropě. V Rakousku se jeho hlavního dědice Karla Schwarzenberga snaží nevlastní sestra o část majetku připravit. V Čechách nezískala Elisabeth Pezoldová na rozdíl od bratra nic. Poprvé po dvaceti letech se jí ale nyní rýsuje šance…
Na starobylém modrém křesle leží ledabyle složená deka, jako kdyby tu ještě před chvílí někdo odpočíval. „Že to vypadá, jako kdyby Adolf Schwarzenberg zrovna vstal?“ ptá se v jedné z komnat zámku Hluboká průvodkyně Iveta Balounová. Na stolku je skvostný porcelánový servis, dojem trochu kazí, že kvůli zajištění před zloději je provázán pevným vlascem.
Turistům se v této části expozice ukazuje, jak žil majitel dnes jedné z nejnavštěvovanějších památek v Česku poslední měsíce předtím, než opustil Československo. Stalo se tak na začátku druhé světové války při útěku před nacisty. Kníže Adolf se do Čech pak už nikdy nevrátil, jeho majetek tu byl zabaven, nejprve nacisty, po roce 1945 československým státem. „I ta deka je původní. Zachovaly se tu všechny kusy nábytku i obrazy, které jsou rozmístěny podle dobových fotografií, nic se neukradlo,“ tvrdí Balounová, která před chvílí u klavíru z 19. století zapreludovala užaslé skupince Japonců píseň Wind of Change od skupiny Scorpions.
Čí budou paláce?
Nový vítr, znamenající možnou změnu v letitém restitučním sporu Elisabeth Pezoldové, která se hlásí o dědický nárok na zámky Hluboká, Český Krumlov, Třeboň či Jindřichův Hradec, přinesly únorové a březnové rozsudky Nejvyššího správního soudu v Brně. Tamní muži v taláru zrušili předchozí zamítavé verdikty městských soudů, které nárok letos čtyřiašedesátileté paní Pezoldové na někdejší schwarzenberský majetek po celých dvacet let opakovaně neuznávaly. Nyní se jím soudy musejí opravdu zabývat.
„Je to průlom,“ věří pražský advokát princezny Schwarzenbergové, provdané Pezoldové, Viktor Rossmann. A připomíná také říjnový výrok pražského pozemkového úřadu, který odmítl opakovat zamítavá rozhodnutí pozemkových úřadů v jiných okresech a pootevřel cestu k získání Schwarzenberského a Salmovského paláce na Hradčanech.
Jeho klientce však stojí v cestě za konečným úspěchem dvě zásadní překážky, které pojí jméno Schwarzenberg. První se jmenuje Lex a druhá Karel.
Lex Schwarzenberg je paradoxní zákon z roku 1947. Byl ušit přímo na míru hlubocké větvi prastarého šlechtického rodu, aby stát mohl zabavit její obrovský majetek. Zákon platí dodnes, ač právě pro svoji povahu - není obecně platný, ale postihuje vybranou skupinu lidí - odporuje evropské i české legislativě.
A pokud jde o Karla Schwarzenberga, potomka méně mohovité orlické větve a dnes českého ministra zahraničí, ten je podle Pezoldové v její snaze o nápravu křivd žábou na prameni. Odmítá totiž bojovat o to, co mu v závěti přikázal jeho předek: postarat se o navrácení celého schwarzenberského majetku zpátky do rukou rodu, který do Čech přišel v 17. století a ve znaku má useknutou tureckou hlavu, do jejíhož oka urputně klove krkavec. Oba aristokraté se spolu od začátku tisíciletí soudí.
Pohádkový princ
Když bylo Karlu Schwarzenbergovi něco přes dvacet, pobýval téměř denně ve Schwarzenberském paláci ve Vídni, kde o deset let mladší Elisabeth tehdy s rodiči bydlela. Její otec Heinrich, představitel hlubocké větve, totiž Karla, potomka orlické větve, v roce 1960 adoptoval, protože měl pouze dceru a podle rodové tradice se měl dědicem stát muž (k rodinným vazbám viz tabulku na str. 23).
Rakouský tisk tehdy psal, že potomek zchudlých šlechticů z Čech se přes noc stal „pohádkovým princem“, který ovládl mnohomilionové jmění. Navíc se tak po sto padesáti letech rozštěpení měly sloučit dvě schwarzenberské linie: orlická, která po válce přišla v Československu o všechno, a stejně postižená hlubocká linie, jež však vlastnila zmíněný nádherný palác ve Vídni a po celém Rakousku a rovněž v Německu další rozsáhlý majetek.
Kmotr kníže
Na nádvoří hlubockého zámku dnes zní hlavně ruština. Rusové tvořili tři čtvrtiny z celkového počtu 235 tisíc návštěvníků za loňský rok. Během malé ankety mezi tuzemskými turisty se ukáže, že většina z nich by proti navrácení Hluboké původním vlastníkům, podobně jako se to stalo třeba u Orlíku, nebyla. „Zámkům, které se vrátily, to podle mě neublížilo, tak proč ne,“ říká třeba Renata Zachová z Prahy, povoláním úřednice.
„Od roku 1968 jsem dělal dvacet let průvodce na Orlíku, a když jsem tam nedávno byl, viděl jsem, že se vybavení prohlídkových tras nezměnilo. A původního kastelána si nechali i po restituci,“ poznamenává smířlivě současný kastelán Hluboké Miroslav Pavlíček s tím, že jasný názor na případnou restituci si coby státní zaměstnanec musí nechat pro sebe.
Názory jsou ale různé. „Já bych nic nevracel. Vždyť hlubočtí Schwarzenbergové spolupracovali za války s Němci!“ papouškuje naopak komunisty po desetiletí propagovanou tezi František Skála, portýr pětihvězdičkového hotelu RRC v podzámčí. Když se v jižních Čechách řekne „kníže z Hluboké“, většině místních dnes nevytane na mysli Adolf Schwarzenberg, nýbrž vlivný podnikatel Pavel Dlouhý, který je také označován za jednoho z „kmotrů“ ODS. „Pan Dlouhý shromáždil za dvacet let majetek, jaký naše rodina budovala tři sta let,“ prohodil nedávno v jednom ze svých bonmotů Karel Schwarzenberg.
Dlouhý, který je také místostarostou městečka Hluboká nad Vltavou, „úřaduje“ pravidelně v restauraci U Huberta, nacházející se u jednoho ze zámeckých parkovišť. U jeho stolu se střídají lidé, kterým poskytuje zhruba půlhodinové audience. Jde například o zájemce o podnikání v obci. Někteří se před ním div neuklánějí jako před opravdovým šlechticem, panuje tu jinde nevídaná atmosféra. „Mně je jedno, jestli Hlubokou bude vlastnit paní Pezoldová nebo Pepa Vopršálek. Ale rozhodující jsou zákony. Lex Schwarzenberg je pro mě totéž jako Benešovy dekrety,“ prohlašuje Dlouhý, podle místních lidí skutečný vládce Hluboké, během krátkého slyšení, které udělil reportérům TÝDNE.
Otázka svědomí
Karlu Schwarzenbergovi bylo v roce 1947 deset let. „V té době jsem už četl noviny a pamatuji si titulky jako Boj o čtyři miliardy,“ říká ministr zahraničí ve své poslanecké kanceláři a pěchuje si dýmku. Na tuto tehdy astronomickou částku odhadl stát majetek hlubockého knížete Adolfa, který byl vedle Bati nejbohatším člověkem v zemi. Protože Adolf Schwarzenberg přispěl v třicátých letech na výstavbu bunkrů v pohraničí, v roce 1939 emigroval do Itálie a později USA a jeho dědic Heinrich, otec Elisabeth, byl po nacistické konfiskaci Hluboké dokonce vězněn v koncentračním táboře v Buchenwaldu, mohli pováleční znárodňovači tuto rodinu stěží označit za kolaborantskou a uplatnit na ni Benešovy dekrety. Proto byl v roce 1947 schválen speciální zákon čili lex, který byl raritně upleten pouze na jednoho člověka, knížete Adolfa. „To, jak se k němu Češi zachovali, mu zlomilo srdce, protože byl antinacista a Čech a tři roky poté zemřel,“ vypráví dnešní Adolfův dědic Karel.
Hlavou rodu se stal po Adolfově smrti Heinrich, který zemřel v roce 1965, pět let poté, co adoptoval Karla Schwarzenberga. V Heinrichově závěti mimo jiné stálo, že jakmile to bude možné, má se Karel přičinit o navrácení hlubockého majetku. Když ona vhodná chvíle na začátku devadesátých let přišla, stal se Schwarzenberg zrovna kancléřem prezidenta Havla. A požádal pouze o restituci majetku svého biologického
otce Karla, tedy o zámky Orlík, Čimelice a další a příslušné lesy a pole. O mnohem větší sousto v podobě panství svého adoptivního otce Heinricha zájem neprojevil.
„Napsal mi, že z důvodů svědomí to nemůže udělat. Proč mu v tom svědomí bránilo, jsem se už nedozvěděla,“ říká v telefonickém rozhovoru Elisabeth Pezoldová. Matka sedmi dětí, která přijala vedle rakouského i české občanství, hovořila s TÝDNEM z Vídně, odkud odlétala na svou farmu v Zimbabwe.
Před dvaceti lety se tedy začala soudit sama a po desetiletí neúspěchů zažalovala i samého Karla. Podle ní porušením závěti svého adoptivního otce ztratil právo na majetek, který po něm zdědil v Rakousku, například na zmíněný Schwarzenberský palác, zámek v Bavorsku či dvacet tisíc hektarů lesa.
Proč se tedy dnešní ministr zahraničí před dvaceti lety spokojil s Orlíkem a nevyhověl své příbuzné a Hlubokou či zámek Český Krumlov nechal na pospas státu? „Nesmíte zapomenout, že by nešlo jen o mé příbuzné: dědicem celého majetku jsem ze tří čtvrtin já, takže by to vypadalo, že jsem hrabivý. Ale hlavně by to nemělo žádný výsledek,“ poukazuje Schwarzenberg na stále platný zákon nesoucí jeho jméno.
Gross pátrá
Jedno je jasné: aristokrat soudící se se státem o jedny z nejlukrativnějších nemovitostí v zemi by dnes nebyl ministrem zahraničí ani předsedou strany, která úspěšně bodovala v posledních volbách. „Se svými konexemi se o změnu nemravného zákona zasadit mohl. Ale byl si jistě vědom, že by mu to uškodilo,“ domnívá se někdejší právní zástupce Pezoldové Milan Hulík. „Češi by knížeti takové snahy určitě vyčítali,“ je přesvědčena Ema Majerová z Historického spolku Schwarzenberg, který sdružuje zájemce o knížecí historii. Paní Majerová připomíná motto svého otce, kdysi zaměstnance orlického panství: „Drž se schwarzenberské kobyly, ta nikdy nepadne.“
Schwarzenberg koketoval s vysokou politikou už před rokem 1989 v Rakousku, nikdy se v ní však neprosadil, pak se soustředil na podporu českých disidentů. Neupřednostnil tedy pán Orlíku po roce osobní politické plány, které po boku Václava Havla v jeho původní vlasti začaly být více reálné, před rodovým majetkem? „Já nikdy neměl velké životní plány, pro mě se život vždycky vyvíjel překvapivě,“ prohlašuje dnes.
Za „nevkusný“ - a to zejména ze strany Pezoldů - označuje zmíněný soudní spor rakouská novinářka Barbara Tóthová, která je autorkou politikovy biografie z roku 2005. Podle ní je totiž tato dědická rozepře „neschwarzenberská“. Je možné se ale Elisabeth, rozené princezně Schwarzenbergové, divit?
Zatímco Karel po svém biologickém otci z orlické větve v Česku dědil, ona odešla s prázdnou. A zatímco orlický kníže tu byl obdivován a označován za moudrého aristokrata, ona tu byla občas líčena jako nenasytná cizinka a policejní tým „Majetek“ o ní na příkaz tehdejšího premiéra Stanislava Grosse tajně sbíral osobní informace a předával je institucím, které o její kauze rozhodovaly.
Boj o rakve
Vídeňská rodačka se však nenechala odradit a s pomocí svého manžela, právníka Rüdigera Pezolda, potomka šlechtického rodu původem z Estonska, se trpělivě u všech soudů odvolávala. „Ta mnohá zamítnutí v mém restitučním řízení mě zas tolik netíží, protože nejsou udržitelná navždy,“ věří Pezoldová.
V rakouském tisku dokonce nechala vytisknout inzeráty, které vyzývaly k bojkotu obchodních aktivit Karla Schwarzenberga. Možná i kvůli tomu se jejímu adoptivnímu bratrovi nepodařilo prodat jeho rakouský zámek Murau a vážně byly ohroženy i sanační práce na zámku v bavorském Scheinfeldu.
Před dvěma lety se Elisabeth Pezoldová dočkala prvního, byť pouze dílčího úspěchu ve sporech o nemovitosti. Český Ústavní soud prohlásil, že impozantní schwarzenberská hrobka u Třeboně nespadá pod restituční řízení, a otevřel tak knížecím potomkům cestu k jejímu získání. Hned po Pezoldové se ale o ni přihlásil i ministr zahraničí. „To je od něj legrační, leží tam mí předkové,“ komentuje to Elisabeth. „Rakve jsem tam v osmdesátých letech jezdil opravovat já,“ kontruje Karel.
Co by téhle hádce řekla třeba v jedné z rakví pochovaná kněžna Eleonora, která nechala hrobku v 70. letech 19. století postavit? A letos přišly již zmíněné příznivé verdikty Nejvyššího správního soudu.
Až dozraje čas
„Lex Schwarzenberg je bezpráví, to je jasné jak facka,“ říká Karel Schwarzenberg. „Nicméně v Česku je právně nenapadnutelný.“ I podle něho však může „dozrát čas“ a situace se jednou může změnit. Ministr zahraničí připomíná, že velké sbírky obrazů rodiny Rothschildů byly v Rakousku jejich potomkům vráceny až před asi deseti lety. „V padesátých letech k tomu neměl nikdo chuť, bylo to podobné jako teď u nás. Já říkám, že Češi a Rakušané jsou stejný národ ve dvou jazycích.“ Nejen historici se jistě těší i na rozuzlení další hádanky: padnou si orličtí a hlubočtí jednou do náruče, nebo jejich rozštěpení zůstane kvůli sporu o majetek nejhlubší za devítisetletou historii rodu Schwarzenbergů?
***
* Kdy přijde poslední soud?
Elisabeth Pezoldová se o rodový majetek začala soudit na začátku 90. let. Soudy však restituci opakovaně zamítaly. Hlubokou a další nemovitosti zabavili nejprve nacisté, v roce 1947 pak pomocí zákona Lex Schwarzenberg československý stát. Soudci poukazovali na to, že pod restituce spadá majetek zabavený v roce 1948 a později. Její stížností na možnou neústavnost zmíněného zákona se odmítl zabývat také Ústavní soud. V roce 2009 však uznal, že hrobka u Třeboně se restitucí netýká a patří do dědictví po Adolfu Schwarzenbergovi, k němuž se hlásí Pezoldová. K dědictví se však vzápětí přihlásil Karel Schwarzenberg a soudy musí nyní rozhodnout, kdo má na hrobku právo. Dnešní ministr zahraničí se stal v roce 1960 podle závěti otce Pezoldové, který byl také jeho adoptivním otcem, hlavním dědicem rodového majetku. Podle Pezoldové na něj ale kníže z Orlíku ztratil právo, protože se po roce 1989 závětí neřídil a nežádal od státu vrácení majetku hlubocké větve. Pezoldovi knížeti také vytýkají, že zatímco u českých soudů prohlašuje, že adopce Elisabetiným otcem je platná (jinak by se vyloučil z nároků na hrobku a v budoucnu případně i na další hlubocký majetek), u rakouských soudů tvrdí, že adopce na českém území neplatí. Jen tak má totiž zřejmě šanci ukončit spor se svou adoptivní sestrou. Na otázku, proč u různých soudů argumentuje odlišně, však Schwarzenberg TÝDNU neodpověděl. "Není rozhodující, jak je právně nahlíženo na adopci, ale primární je skutečnost, že Karel Schwarzenberg byl ustanoven závětí univerzálním dědicem," říká k tomu ministrův právník Petr Vyroubal. Rakouský soud dal Schwarzenbergovi v první instanci za pravdu. Pezoldová se však již dvakrát odvolala a během tří měsíců má soud v Štýrském Hradci navíc rozhodnout, zda je pravdivé její tvrzení, že zmíněnou závěš Schwarzenberg porušil "úmyslně". Pokud soud řekne, že ano, hrozí ministru zahraničí přinejmenším řízení o ztrátě práva na jeho majetek v Rakousku a Německu.*
Pezoldová: Karel do toho měl jít
Ráda se dívám na Krumlov, říká schwarzenberská dědička Elisabeth Pezoldová. Karel Schwarzenberg se podle vás nepostaral o restituci majetku hlubocké větve rodu. On ale tvrdí, že to nešlo, že Hluboká a další zámky podle zákona pod restituce nespadají. Co měl podle vás dělat? Mohl udělat přesně to, co já. Prostě o restituci požádat. Pokud říká, že by to nemělo smysl, je to jeho osobní výklad. Každý právník vám řekne, 5 že je to možné vidět různě, a až po čase se ukáže, jaké šance ve skutečnosti jsou. K jakému ze zámků, o něž se přete, máte nejsilnější citový vztah? Možná k Českému Krumlovu, protože ten představuje naše tradice a otec mi o něm hodně vyprávěl. Jsem vždycky ráda, když se můžu na ten krásný palác na kopci podívat. Ale je těžké mluvit o emocionálním vztahu, ten se tvoří v dětství a já ta místa viděla poprvé až jako dospělá. Co vám otec vyprávěl? Třeba o medvědech v zámeckém příkopě. Byla jsem překvapená, když jsem tam v roce 1979 přijela, koukla dolů a ti medvědi tam byli! Byli to možná potomci těch, o kterých mi vyprávěl otec. Říkám jim "hodní medvídci" a oni začali škemrat o pamlsek. No a já pro ně nic neměla... Máte také české občanství. Kde tu bydlíte? V Praze na Smíchově, je to budova z třicátých let. Máme byt v nejvyšším patře, je odtamtud krásný pohled na město. Právě odjíždíte do Zimbabwe. Co tam budete dělat? V roce 1988 jsme tam koupili farmu. Syn tam už deset let hospodaří. Pěstujeme tabák, kukuřici, pšenici, máme hodně dobytka.
* Schwarzenberg: Je to pitomý spor
V dětství jsme byli nejlepší kamarádi, vzpomíná Karel Schwarzenberg na Elisabeth Pezoldovou, s níž se dnes soudí. Jaké máte vzpomínky na Elisabeth Pezoldovou? Znám ji od dětství, byli jsme vlastně nejlepší kamarádi. Pak se vdala, a to vždycky nasměruje ženu nikam jinam. Po roce 1989 Pezoldovi vyžadovali, abych žaloval stát, a já to odmítl, považoval jsem to za naprosto kontraproduktivní 6 postup. Co jste spolu prožili? Když měl její otec rakovinu, my dva se v péči o něj střídali. Mám dodnes její fotku na svém stole, je to pro mě pořád adoptivní sestra. Ale bohužel nás rozklížil ten pitomý spor. Dnes vám vytýká, že jste porušil závěš člověka, který vás adoptoval. Strýc Jindřich v závěti moudře napsal, že mám o majetek usilovat, "pokud to bude možné". On taky žil ve 20. století, a proto to napsal takhle. Proč jste proti zákonu Lex Schwarzenberg nikdy veřejně nevystoupil? To mám vystoupit na Václaváku? Já vždycky říkal, že to byla zlodějna. Zvenčí to vypadá vždycky jinak, je to podmíněno také tím, že pan Pezold je povoláním advokát. Malíři rádi malujou, sochaři sochají a advokáti se soudí. Baví vás víc být ministrem, nebo majitelem zámků a lesů? Baví mě obojí, ale jsem nadšený lesník a cítím se lépe na venkově. Jenže rodiče mi od dětství vtloukali do hlavy, že naše rodiny měly majetky proto, aby sloužily státu a společnosti. A když mě po roce 1989 poprosil Václav Havel, abych začal pracovat v prezidentské kanceláři, bylo to pro mě samozřejmé, protože jsem byl k takové službě vychován.
Schwarzenberské panství včera a dnes
Co patří Schwarzenbergovi
Zámky: 1 Orlík, 2 Čimelice, 3 Dřevíč, 4 Sedlec u Kutné Hory, 5 Varvažov, 6 Karlov, 7 Rakovice, 8 Hraběšín. Přes dvě desítky dalších obydlených nemovitostí v Praze, středních a jižních Cechách, hospodářské budovy.
10 tisíc hektarů lesa, dále pole a rybníky. V restituci nárokoval i hrad Zvíkov, ale nezískal ho. V zahraničí vlastní Schwarzenberský palác ve Vídni, zámky Murau (Štýrsko) a Scheinfeld (Bavorsko).
Co patřilo předkům Elisabeth Pezoldové a o co se soudí
Zámky: 1 Hluboká, 2 Český Krumlov, 3 Třeboň, 4 Postoloprty, 5 Jindřichův Hradec, 6 Písek, 7 Červený Dvůr. Paláce: 8 Schwarzenberský a Salmovský na Hradčanech. 9 Klášter Zlatá Koruna na Českokrumlovsku. Pivovary: v Třeboni a Prachaticích. 55 tisíc hektarů lesů a pozemků
Dnes její rodina vlastní zámek Gusterheim v Rakousku, dům ve Vídni a celkem přes 11 tisíc hektarů lesů v Rakousku, Skotsku a Kanadě. Pezoldovi jsou spolumajiteli velkofarem v Zimbabwe, Tanzanii a Mosambiku.
Rod Schwarzenbergů
Původ: Jde původně o franský rod, poprvé doložený ve 12. století na tvrzi Seinsheim (dnešní Bavorsko).
Povýšení: Erkinger ze Seinsheimu (1362-1437) zakoupil v Bavorsku panství Schwarzenberg. Účastnil se tažení proti husitům a půjčoval králi Zikmundovi, za což získal do zástavy několik českých měst a roku 1429 byl povýšen do stavu svobodných pánů - ze Schwarzenbergu.
Erb: V roce 1599 obdržel Adolf Schwarzenberg (1551-1600) za vítězství nad Turky v bitvě u Rábu titul říšského hraběte a polepšení erbu (pole s hlavou Turka, kterému vyklovává oči krkavec)
Majetek: Hlubokou a další majetky v Čechách začal skupovat Jan Adolf (1615-1683), považovaný za zakladatele tuzemské schwarzenberské moci. Roku 1670 byl povýšen do stavu knížat.
Dvě větve: Smlouvou mezi bratry Josefem Janem (1769-1833) a Karlem Filipem (1771-1820) z roku 1802 se rod rozdělil na tzv. větev hlubocko-krumlovskou a orlickou.
Skřípající sjednocení: Hlavní dědic hlubocko-krumlovské větve Schwarzenbergů Adolf (1890-1950) neměl potomky, a tak v roce 1940 adoptoval svého synovce Heinricha (1903-1965) z téže větve rodu. Ten měl poté ovšem pouze dceru Elisabeth (nar. 1947) a ve snaze zajistit rodu mužského potomka adoptoval v roce 1960 Karla Schwarzenberga (nar. 1937), dědice orlické větve a nynějšího českého ministra zahraničí, který má jak v Rakousku, tak v Česku majetkové spory se svou adoptivní sestrou Elisabeth.
* Orlíku vládne knížecí syn
Pán Orlíku Karel Schwarzenberg na svém hradě nebydlí. Když přijede zkontrolovat své panství, přespává v hájovně ukryté v knížecích lesích. V předsíni Tyrolského domu, jak se schwarzenberská hájovna nazývá, visí klobouk, pod ním je opřená hůl, v pohotovosti jsou holínky. Vše patří Johannesi Schwarzenbergovi. Tento čtyřicátník, jemuž jeho otec, český ministr zahraničí, předal před čtyřmi lety správu nad svým majetkem, je zrovna ve Vídni. "Přijede příští týden, rozhovory ale nedává," ujišťuje jeho zaměstnanec Ivan Bambuškar, ředitel Lesní správy Orlík, který nás provází. Inženýr Bambuškar nám předvádí interiér dvě stě let staré chaty, který však jistý komunistický papaláš nechal přebudovat v socialistickém stylu. S větší hrdostí pak ukazuje oboru, kde se při krmení kolem nás rojí stádo divočáků nebo ztepilé borovice douglasky, které sem kdysi Schwarzenbergové nasadili a silné stromy v některých částech lesa jako jediné odolaly orkánům z předchozích let. Karel Schwarzenberg na své panství podle Bambuškara zavítá tak jednou za rok. Coby vytížený politik bydlí ponejvíce ve svém pražské bytě, další bydliště má na zámečku v Dřevíči u Berouna. "Když přijede starý pán, je to pro lidi malá slavnost," tvrdí starosta městečka Orlík nad Vltavou Jiří Štrajt a dodává: "Ten mladý si vztah s místními nevytvořil a navíc obrací každou korunu." Podle starosty je v městečku několik domů v knížecím vlastnictví v dezolátním stavu a jeden se dokonce zřítil, ale majitele to prý ponechává v klidu. Štrajt však přiznává, že s hradními pány uzavřel přece jen jeden výhodný obchod: před čtyřmi lety se dohodl, že svatby nebude oddávat v městečku jako dříve, ale na zámku. A jejich počet se ze dvou či tří ročně zvýšil na bezmála šedesát v loňském roce. Z poplatku 4000 korun za jeden sňatek má nyní obec 1500. "Brzy chystáme vysvěcení jedné kapličky. Chceme mladého pána pozvat. Pak se třeba vztahy s podhradím zase utuží," věří starosta.
Foto popis| HLUBOKÁ ROZTRŽKA. Karel Schwarzenberg a Elisabeth Pezoldová trávili mládí pod jednou střechou. Dnes se ale kvůli dědictví hlubocké větve Schwarzenbergů soudí (na montáži je interiér zámku Hluboká, který zabavili nejprve nacisté, po válce pak československý stát).
Foto autor| Foto: Lucie Pařízková, montáž: TÝDEN
Foto popis| * HROBKA. Český stát nároky Elisabeth Pezoldové po desetiletí odmítá. Jediná výjimka: schwarzenberská hrobka u Třeboně, kde jsou pochováni její předkové.
Foto popis| BEZ ŠANCE? Interiér zámku Hluboká, který chce od státu * Pezoldová získat. Proč se nezačal soudit už Karel Schwarzenberg? Prý to nemá smysl.
Foto popis| * ZVÍKOV. Majetek orlické větve se v 90. letech Schwarzenbergům vracel. Pouze na hrad Zvíkov Karel Schwarzenberg nedosáhl.
Foto popis| TADY ŽIJE KNÍŽE. Dřevíč u Berouna OE bydliště hlavy orlické větve rodu, Karla Schwarzenberga.
Foto popis| * KNÍŽECÍ SPRÁVCE. Ivan Bambuškar se o orlické panství stará. Jeho ofi ciální funkce: ředitel Lesní správy Orlík.
Foto popis| * TYROLSKÝ DŮM. Tady bydlí Schwarzenbergové, když přijedou na své orlické panství.
Foto popis| DĚDICI. Elisabeth Pezoldová na dobovém snímku s matkou Eleonorou a otcem Heinrichem, který v roce 1960 adoptoval Karla Schwarzenberga.